Řád svobodných zednářů

Zednář je svým povoláním zavázán, aby poslouchal mravního zákona, a rozumí-li dobře svému umění, nebude ani hloupým popěračem Boha ani zpustlíkem bez náboženství. Ačkoli však za starých dob byli zednáři povinni náležeti v každé zemi tamnímu náboženství a tamní národnosti, máme nyní vhodnější za doporučení, aby bylo přidržováni pouze k náboženství, ve kterém jsou všichni lidé zajedno, a aby bylo ponecháno každému jeho zvláštní mínění; to jest, mají býti dobrými a věrnými muži, nebo muži čestnými a poctivými, nechť se pak od sebe liší jakýmikoli sektami a náboženskými názory. Tak se stává zednářství spojovacím střediskem a prostředkem, jak založiti přátelství mezi osobami, které by si jinak musily zůstat ustavičně vzdáleny.

 Staré povinnosti svobodných zednářů

 

 

Více o svobodném zednářství

Lóže Josef Dobrovský v orientu Plzeň

Dne 25. června 1922 byla v Plzni založena Lóže Josef Dobrovský. Slavnostní akt se odehrál v hotelu Continental. Mezi zednáři, kteří se účastnili založení této lóže bychom našli malíře Alfonse Muchu, dramatika Jaroslava Kvapila či belgického konzula a podnikatele Pierre Constanta.

 

Po přerušení činnosti lóže, které přinesla druhá světová válka, byla práce lóže Josef Dobrovský znovu obnovena v roce 1948. Jen na krátko. Do dubna 1951, kdy se československé lóže uspaly. Po období totality byla v devadesátých letech dvacátého století byla Lóže Josef Dobrovský znovu na nějaký čas probuzena.

 

Po intenzivních přípravách byla v březnu 2010 v Plzni obnovena činnost lóže Josef Dobrovský. Plzeňští svobodní zednáři tak navázali na staletou tradici řádu v tomto regionu a svou prací se hlásí k odkazu svých předchůdců - Josefu Dobrovskému působícímu na Klatovsku, chudenickému rodákovi Jaroslavu Kvapilovi i k první lóži svobodných zednářů Sincereté, která v západních Čechách pracovala. K zájmům lóže Josef Dobrovský patří i zpracovávání archivních pramenů mapujících historii této lóže.

Z historie svobodného zednářství
v západních Čechách

V rozporu se Svátkovou Šporkovskou legendou se zednářství v Čechách objevuje až za francouzsko-bavorské okupace Prahy roku 1741. O této první české lóži víme jen to, že se jmenovala U Tří korun, poté U Tří hvězd a konečně U Tří korunovaných hvězd. Z pražské lóže vyvstal popud i k založení druhé české lóže Sincerité v Litoměřicích.

Po těchto skromných začátcích můžeme za skutečné zakladatele svobodného zednářství v Čechách považovat hraběcí rod Küniglů (někdy se též psalo Khüniglů či zcela počesku Kiniglů). Küniglové pocházeli z Tyrol a jedna jejich větev se do Čech dostala v poslední čtvrtině 18. století. Dějiny tohoto šlechtického rodu začal psát až v polovině 16. století svobodný pán z Ehrenburku a na Vartě. Hodnost říšských hrabat a dědičných jídlonošů (dapiferi) získávají Küniglové po 99 letech roku 1662. Roku 1712 se tato nepříliš majetná úřednická šlechta dostává do Čech – Leopold hrabě Künigl se totiž stal radou apelačního soudu v Praze. Apelačního radu a později c. k. komořího Leopolda hrabě Künigla pasoval na rytíře sv. Václava během slavností korunovace Karel VI. Slavnostní akt se odehrál roku 1723. Dodejme jen, že v ten okamžik novopečený rytíř neměl v Čechách žádné statky....

 

 

Josef Dobrovský

Jménem své lóže se plzeňští svobodní zednáři hlásí k tvůrci slavistiky a zakladateli novočeské literatury. A to nejen kvůli ideálům, který tento protagonista českého národního obrození představuje, ale i díky jeho sepjetí se západními Čechami.

Josef Dobrovský se narodil 17. srpna 1753 v Děrmetu nedaleko Rábu v Uhrách a zemřel 6. ledna 1829 v Brně. Jeho otec se ještě jmenoval Doubravský. Nesprávným zápisem do matriky se stal z Doubravského Dobrovský. Díky otcově vojenskému povolání se Josef Dobrovský jako nemluvně dostává s dragounským plukem na Klatovsko. Rodina se usazuje v Horšovském Týně. Na Klatovsku prožívá Dobrovský svá dětská léta a posléze studuje i jezuitské gymnázium. Po promoci z filozofie v Praze, se coby člen jezuitského řádu chystal na misii do Indie. Jezuitský řád byl však zrušen a Josef Dobrovský se věnuje studiu teologie a orientálních jazyků.

Část svého života Josef Dobrovský i se západočeskými Chudenicemi. Na Chudenicích Dobrovský pobýval jako host hraběte Eugena Černína. Hrabě Eugen Černín byl proslulý vzdělanec a Chudenice navštěvovali nejvýznamnější čeští vzdělanci té doby: historik František Palacký, archeolog Jan Erazim Vocel, již zmíněný botanik Ladislav Čelakovský i jeden ze zakladatelů národního muzea Kašpar Šternberk.

 

Více o Josefovi Dobrovském

Jak se stát svobodným zednářem

Žijete v Plzeňském kraji, či k němu máte vazby a rádi byste se stali členy zednářské lóže působící v této oblasti a nevíte co proto učinit? Snad vám poradí slova Velkého Mistra Předchůdce V. L. Č. R. Petra Jirounka určená zájemcům o členství v Řádu nejen v na Plzeňsku:

„Zájemce, který žádá o vstup do Řádu nazývají svobodní zednáři hledajícím. Toto pojmenování vychází ze symbolického pohledu na člověka, hledajícího světlo. Adeptů bývá většinou hodně, avšak jen málo z nich hledá to světlo, které mu lóže je schopna poskytnout. Často totiž přicházejí lidé, hledající různé výhody, přátelství významných osob, bohatých podnikatelů či vlivných politiků. Poznat, zda jde o skutečného a upřímného hledajícího, či o člověka ženoucího se jen za možnými ziskem, bývá někdy obtížné. Proto bývají hledající ve velké většině vybíráni zkušenými zednáři mistry z okruhu svých přátel. To však neznamená, že ostatním zájemcům jsou dveře zednářských dílen navždy uzavřeny. Členem řádu se může stát každý muž dobrých mravů, jakékoliv rasy a jakéhokoliv náboženského přesvědčení. Zednářství ponechává svým členům naprostou náboženskou svobodu. Jedinou, ale zcela zásadní podmínkou je však víra ve Vyšší Moc, kterou zednáři nazývají Velkým Architektem Všehomíra (Vesmíru). Je ponecháno na každém, aby tento termín interpretoval podle svých vlastních představ.

Může to být Bůh kteréhokoliv světového náboženství, může to však být i víra v přírodní zákony, které byly hned na počátku tak dokonale promyšleny, že umožnily vznik a vývoj Vesmíru a v něm pak zrod a evoluci živé hmoty. Má-li totiž pojem bratrství mezi členy řádu být zachován, pak musí každý zednář respektovat názory, smýšlení i náboženská přesvědčení ostatních členů řádu. Princip Velkého Architekta se tak stává jakýmsi společným jmenovatelem víry zednářů všech vyznání. Zednář by se ve svém životě měl vždy řídit základními morálními a etickými principy, aby tak svým chováním byl vzorem svému okolí. Má dbát o dodržování práva a zákonů své země, nebo země ve které žije. Zednář pomáhá slabším, chudým a nemocným a nerozlišuje lidi podle jejich společenské, náboženské nebo etnické příslušnosti. Souhrnem by se snad dnešní svobodný zednář dal charakterizovat jako rytíř moderní doby, nebo jako džentlmen.

Vy, kteří cítíte spřízněnost výše uvedených morálních a etických zásad se svým vlastním přesvědčením, i vy, kteří hledáte odpovědi na otázky, které si občas pokládáte, (a možná, že i na ty, které jste si zatím ještě nepoložili), vy všichni, kteří se o zednářství upřímně zajímáte, můžete se nám, zcela nezávazně, ozvat přes výše uvedenou e-mailovou kontaktní adresu.“

Kontakt

V případě zájmu můžete svobodné zednáře z Plzně kontaktovat na e-mailové adrese: info@josefdobrovsky.cz